• Školní poradenské pracoviště

          • Co je to šikana?

          •  

            Definice šikany

            Chceme-li se zabývat problematikou šikany, je nutné si na samém začátku říct, co to šikana vlastně je a jak se pozná. Nabízíme Vám proto na úvod několik definic.

             

            Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že vám někdo, komu se nemůžete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás ponižuje, nebo to prostě bolí – strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale může vám znepříjemňovat život i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spolužáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.                                                        

            (Michal Kolář, Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních, Praha, MŠMT ČR, 2003, s. 89.)

             

            Fenomén šikanování chápeme jako asymetrické, zpravidla opakované násilí mezi žáky. Konkrétněji a srozumitelněji to vyjádříme prostřednictvím následující definice: Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně, týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tom agresi. 

            (Michal Kolář, Bolest šikanování, Praha, Portál 2001, s. 27.)

             

             

            Druhy a projevy šikany

            Pro praktické rozlišení vnějších projevů šikanování je užitečná trojdimenzionální „mapa“, podle které lze agresi členit na:

            1. přímou a nepřímou
            2. fyzickou a verbální
            3. aktivní a pasivní

             

            Kombinací těchto tří dimenzí vznikne osm druhů šikanování (viz níže). Díky této citlivé klasifikaci lze dobře postihnout odlišnosti u různých typů šikanování, například mezi dívkami a mezi chlapci, u týrání tělesně postižených dětí v běžné škole apod.

            Osm druhů šikanování a příklady projevů

            • Fyzické aktivní přímé - Útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují.
            • Fyzické aktivní nepřímé - Kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci.
            • Fyzické pasivní přímé - Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice. (Fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů.)
            • Fyzicky pasivní nepřímé - Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod. (Odmítnutí splnění požadavků.)
            • Verbální aktivní přímé - Nadávání, urážení, zesměšňování.
            • Verbální aktivní nepřímé - Rozšiřování pomluv. Patří sem ale i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod.
            • Verbální pasivní přímé - Neodpovídání na pozdrav, na otázky apod.
            • Verbální pasivní nepřímé - Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.

             

            Za významné vnější znaky šikanování považujeme

            • záměrnost
            • pravidelné opakování
            • nepoměr sil
            • samoúčelnost agrese
            • oběť prožívá tzv. „legraci“ nepříjemně

             

             

            Co je škádlení a co už je šikana?

            Jaký je rozdíl mezi těmito způsoby chování v dětském kolektivu?

            Co je to škádlení (popichování)?

            • např. postrkování ve frontě na oběd, schování svačiny, stříkání vodou, bafnutí za rohem chodby, rádoby vtipná poznámka
            • škádlení je to, co mi nevadí a je to sranda pro nás oba
            • pokud si něco uděláme, pak se vzájemně omluvíme a nevzniká  mezi náma problém

             

            Co je to šikana?

            • opakované a úmyslné ublížení druhému - vysmívání se, pomlouvání, nadávání, dělání naschválů, vyhrožování, donucování k něčemu, okrádání, fackování, bití
            • šikana je to, co mi vadí, ubližuje mi to a nechci, aby se mi to dělo

             

            A rada na závěr?

            • Pokud svého kamaráda jen tak škádlím, očekávám, že to bude sranda nejen pro mě, ale i pro něj.
            • Jestliže vidím, že to jako legraci nebere, že ho to zranilo, pak je mi to líto, nechám toho a omluvím se mu. Jinak by to bylo porušování práva druhého člověka a to má k šikanování velmi blízko.

             

             

            Co dělat, když zjistím, že je mé dítě šikanováno?

            V případě, že mám podezření, že s mým dítětem něco není v pořádku nebo mi ono samo o šikaně řekne, je potřeba nejprve zjistit co se vlastně děje.

            Jak s dítětem o šikaně hovořit?

            • Vyberte si pro rozhovor chvíli, kdy se bude dítě cítit v pohodě.
            • Na rozhovor si udělejte čas, věnujte mu plnou pozornost a nenechte se rozptylovat jinými vlivy (telefony, televize apod.)
            • Dejte mu najevo, že situaci berete vážně a chcete mu pomoct.
            • Zjistěte co nejvíce podrobností (co a kdy se přesně stalo, případně kdo nezúčastněný to může dosvědčit. zjištěné skutečnosti je dobré si zapsat).
            • Ujistěte dítě svou podporou, rozptylte jeho obavy - dítě může mít pocit, že řešení šikany může jeho situaci i zhoršit.
            • Vysvětlete dítěti, že neřešená šikana se může stupňovat, že nikdo mu nemá právo ubližovat a, že za šikanu si nemůže samo.

             

            Jak postupovat dále?

            • Jednou z nejdůležitějších (a současně nejtěžších) věcí, při řešení šikany svého dítěte je nepodléhat emocím. Veškerá jednání budou úspěšnější, pokud se nám podaří vést je věcně a konstruktivně.
            • Situaci neřešte s agresorem ani s jeho rodiči! Riskujete, že se to obrátí proti vám a vašemu dítěti.
            • Obraťte se na školu, nejlépe na metodika prevence. Nespoléhejte na to, že škola šikaně učiní přítrž sama. Je potřebná systematická dlouhodobá spolupráce mezi školou a rodičem. Snahou je navodit u dítěte opět pocit bezpečí a důvěry. Důvěry v sebe sama, své schopnosti a dovednosti, důvěru v lidi kolem sebe.

             

             

            Na co by si rodiče měli dávat pozor aneb varovné signály

            Doporučujeme všímat si zejména těchto projevů chování

            • Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
            • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
            • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
            • Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo).
            • Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach.
            • Ztráta chuti k jídlu.
            • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
            • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
            • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
            • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
            • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě.
            • Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
            • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
            • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
            • Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
            • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma.
            • Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
            • Dítě se vyhýbá docházce do školy.
            • Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
    • Kontakty

      • Základní škola Zlín, Kvítková 4338, příspěvková organizace
      • Kvítková 4338 760 01 Zlín
      • +420 577 213 405
      • zskvitkova@zskvitkova.cz
  • Fotogalerie

    • Projekt 4.B
    • Velká cena juda
    • Budo karate dětí
    • Den otevřených laboratoří v Otrokovicích
    • Experimentárium
    • El Día de los Muertos
    • Přihlášení